Deník zumbistky – začínám
Cítila jsem se trošku rozteklá. Pohybu málo. To, že lítám za děckem, pro mě není ani prospěšné ani zábavné. Chtěla jsem dělat něco, co mě bude bavit a při čem i vypnu. Jako vysokoškolačku mě bavil tanec. Jenže, kde? Jak tancovat? Na taneční už v mém věku půjdu asi těžko. Pak mě napadlo, že absolvuju nějaký kurz. I když se toho v našem malém městě moc neděje. Mám ale problém - nerada se začleňuju do skupin, kde se už všichni znají nebo fungují delší dobu. Při "kočárkové" procházce jsem se od sousedky dozvěděla, že otevírají nový kurz zumby. Víc nebylo třeba. Naverbovala jsem i kámošky, abych náhodou na zahajovací hodině nebyla sama. To by byl trapas - já a lektorka.
Přišly jsme na naši první hodinu. Bylo nás 5. Když jsem slyšela tóny první písničky, hned mi začala pulzovat krev v žilách. Plná očekávání jsem se postavila do první řady. Samozřejmě, že jsme šly hned na věc, tzv. učení se za pochodu. Těm dvěma, co jsem neznala, se to nelíbilo - ale vždyť jsme nepřišly krokovat, ale vyřádit se a hlavně spalovat. Po třetí písničce jsem byla červená jako lektorčiny botasky, ale cítila jsem se super. Po páté písničce jsem byla bordó, mokrá a hledala jsem okno nebo koš, kde bych mohla v případě potřeby zvracet. Možná jsem nechutná, ale opravdu mi bylo zle.
Jedno vám poradím: před takovou aktivitou nejezte knedlíky a nepijte po druhé písničce půl litru vody na ex. Neudělá vám to dobře. Naštěstí to trvalo jen další dvě písničky. Voda a jídlo zůstaly chválabohu na svém místě. A já bláznila dál. Bylo to fakt skvělé. Strečink jsme nestihly, tak jsem zvědavá, jaký bude na další hodině. Protože určitě přijdu. Akorát, že to moje tričko... no nevím, chtělo by to něco fakt sportovního. Alespoň legíny. Přemýšlela jsem nad fitness legínami, které se mi zdají zcela přizpůsobené na cvičení, jako kdyby říkaly: Snaž se a my ti pomůžeme! Jelikož mají zbavovat celulitidy, tak mé nohy a zadek by do léta mohly být hladší, ne? Uvidím. Zatím hodně zdaru ženy a na zumbování!
