Deník zumbistky - cítit se sexy

Když jsem byla na vysoké škole na stáži v Praze, chodívala jsem na salsu a jako koníček jsem se učila bachatu (rozuměj za pochodu). Bylo to někdy docela trapné, když jsem nevěděla, jak udělat krok, ke kterému mě partner vedl. Ale tam na to byli všichni zvyklí. Lidé plní živočišné radosti. Bylo to krásné období. Zumba mi toto období připomíná (až na ty krásné chlapy - ty tam postrádám). Často jsou tam kroky salsy. Sem tam bachaty - pokud neznáte bachatu, tak určitě mrkněte na video.

Jasné, že tohle neděláme. Ale kdo by takhle nechtěl umět tančit, že? Hlavně se cítit trošku sexy - obzvlášť tehdy, když se topíte někde mezi domácností, dítětem a manželem. V tom posledním případě je to ideální, ne? ;) Takhle tancovat sice asi nebudu umět nikdy, ale hezčí postava a lepší fyzička mi určitě pomůžou cítit se více přitažlivě a sebevědomě. Mám sice problém se zhubnutím břicha (a vždy jsem měla), ale to není nic hrůzostrašného. Určitě nic, s čím by si neporadil dámský stahovací pás nebo stahovací kalhotky. V šatníku je podle mě musí mít každá žena, která nemá 50 kilo. Já je nosívala na každý ples. Ne že bych musela, ale cítila jsem se fajn.

To mi tak připomíná, že jsem ještě nezmínila další hodinu. Byla opět skvělá. Lektorka vysmátá jak lečo - ani se nedivím, z tolika pohybu musí mít v těle jen samý endorfin. Špatně mi už nebylo. Pro jistotu jsem nejedla. Dokonce jsem se už chytala i u některých kroků, a můžu říct, že mám už své oblíbené písničky. Cítím, že mi to prospívá psychicky a fyzicky - ale vždyť to asi každá forma pohybu.

Strečink. Tentokrát nás už neminul. POZOR! Toto je jen pro silné žaludky. Ale ne, dělám si srandu. Kdyby mě viděl někdo cizí, tak se propadnu. Vypadala jsem jako polámaná mrkev. Jako vážně pro mě byl strečink těžší než celá hodina zumby. Ale jsem ráda, protože mi to otevřelo oči, a jen mi to potvrdilo, že jsem pohyb nutně potřebovala. A co ty? Jsi spokojená se svým pohybovým životem?